Post by kubatko on Sept 5, 2005 23:23:49 GMT 1
autor: Marihai
zdroj: www.drumandbass.cz
recenze: VA - Welcome to violence LP
O partì kolem labelu Violence jsme již psali. Tenkrát se o jejich albu teprv šuškalo, ale nyní je již album Welcome to violence v prodeji na vinylech a v prùbìhu podzimu se doèkáme i CD verze. Tohle album mì hodne zaujalo svou kompaktností a provázaností. Tím, že se nejedná pouze o sbírku taneèních pecek, ale o promyšlný soubor muziky, který je, možná by se dalo øíct pøíbìhem, pro mne toto album jasnì vystupuje z øady ostatních. Prosím raète dále, pøeètìte a poslechnìte si, co Vás na tomto albu èeká.
Profil Violence rec.
Playlist ukázek
Album zaèíná velmi pùsobivým intrem, které do velké míry pøedpovídá o èem, že album bude. Jedná se o smìs syntetických ostrých zvukù, akustických samplù, hipopových cutù a scratchù. Tento celkový zvuk si sám pro sebe oznaèuji jako mìstskou/urban psychedelii. Nejedná se o žádné syntetické vesmíry, jak známe z neurofunku a techstepu, ale toto album má podle mì stejnou hloubku i když zvukovì víc využívá akustických zvukù a distorze. Èasto se zde objevují jazzové motivy a samply album doslova pøeteká. Jistì, vlivy hip-hopu a jazzu nejsou v dnb nièím výjimeèným, ale v podání Hiva a spol. je inspirace tìmito styly brána opravdu do hloubky. Na celém albu jsou slyšet jazzové samply, skladba Mass Transit od Gridoka dokonce obsahuje „sólo“ na saxofon, ale hlavnì je pro mì celé album krásnì jazzovì neuspoøádané, eklektické a pestré. Nejedná se o jazzové smyèky vtìsnané do pevných okovù pravidelného beatu jako spíše o pestrý, jemnì rozmazaný obraz s mnoha výkøiky saxofonu, výbuchy bicích podtržené nespoutanou basovou linkou. Intro, které mì inspirovalo k tomuto odstavci, konèí samplem „just listen“, a to samé doporuèuji já Vám.
Jak se už dalo vyèíst z pøedchozího, klasicky taneèních trackù najdeme na albu Welcome to Violence po málu. Na party se hodí jistì již zmiòovaný track Mass transit od Gridloka, California schemin – který zní jako dokonalý soundtrack pro automobilovou honièku na americké víceproudové dálnici, èi poøadím první track s vokalistkou – Break the cycle. Ten je spíš klidnìjší a zapadne tak snadno do barové atmosféry, liquid-funkového setu, ale gridlokovská basa vystrkující èas od èasu své zuby a rozjeté bicí, se neztratí ani mezi ostøejšími fláky. Do škatulky taneèních tvrïáren lze zaøadit industriálnì ladìné skladby Dead Planet a spolupráci Gridloka s Keatonem – Stand apart. Obì tyto skladby charakterizují èasté rytmické zvraty a agresivní basové linky.
Vrcholem alba je pro mne skladba Science, nad kterou se sešli Hive, Keaton a Echo a je podtržena krásným vokálem Giny Rene. Tato skladba má úžasné dvouminutové intro založené na soulovì procítìném vokálu doprovázeném smyèci, kytarou a zasnìnou plochou, které vyústí k špinavé a øezavé base, která nás provází hlavní èástí písnì. Ta je, mimo zmínìné basy založená na rozlámaných bicích a hluboké ploše, která zní jak z filmu Sedm, èi podobného filmu o temných zákoutích lidské duše. Samotný vrchol písnì je korunován vokálem a úvodním motivem - dech beroucí.
Spíše poslechovìji na mne pùsobí skladby Man vs. Machine, skoro Amitovsky ladìná Culture, pøi které máte pocit, že jste se pøed prudkým deštìm schovali v opuštìném statku kdesi uprostøed pustiny, kde stále nìco vrže a praská a vy si pro jistotu na prùzkum vezmete tu zrezivìlou sekeru, kterou jste našli. A když už jsme u toho pøirovnání, poslední regulérní skladba na albu – Way of the warrior na mì pùsobí tak nìjak ala ranný Photek. Tato skladba má opìt naprosto fascinující temnou atmosféru a pøikove Vás pìknì do hloubky køesla, aby Vám posléze v druhé pùli za doprovodu nìjakého dechového nástroje èi kláves dala vydechnout a uvolnila Vás ze svého sevøení.
Jak název samotného alba napovídá, nejedná se o pohodový poslech, který si dáte pokud chcete mít klidný, nebo romantický veèer. Poslech tohoto alba je výletem do tobinovského èi lynchovského svìta, ve kterém najdete rùzné bizarnosti, chvíle euforie i hlubokého temna.Za sebe toto album hodnotím jako nelepší album roku, možná i dvou nebo tøí.
Poslechnìte si ho také.. poøádnì.
Nakonec si dovolím malou úvahu. V souèasné chvíli se žebøíèky britských hitparád prokousávají singly z alba Hold your color od Pendulum, o kterém se, spíše neoficiálnì øíká, že by mìlo oslovit i posluchaèe mimo tábor fanouškù dnb. K tomu bych chtìl poznamenat, že v minulosti pøinesly junglu èi drumandbassu nejvìtší pozornost ty skladby a alba, které nebyly tradièní. Ty které nebyli klasickou party jízdou. A už to bylo Goldieho album Timeless s legendární skladbou Inner city life, èi New Forms Roniho Size & Reprazent. Tato alba, která sklidila nejvìtší ohlas byla, spíše než dokonalým naplnìním aktuálních trendù, pøekroèením hranic žánru a experimentem. V tomto, mi album Welcome to Violence pøijde jako návrat ke koøenùm a navázání na tu nejlepší tradici. Je mi jasné, že doba je jiná a dost možná toto album není srovnatelné se zmínìnými klenoty, ale pøinejmenším pøístup, který je vidìt za tímto albem, by podle mne mohl být tím, který vede na vrchol.
www.violencerecordings.com
zdroj: www.drumandbass.cz
recenze: VA - Welcome to violence LP
O partì kolem labelu Violence jsme již psali. Tenkrát se o jejich albu teprv šuškalo, ale nyní je již album Welcome to violence v prodeji na vinylech a v prùbìhu podzimu se doèkáme i CD verze. Tohle album mì hodne zaujalo svou kompaktností a provázaností. Tím, že se nejedná pouze o sbírku taneèních pecek, ale o promyšlný soubor muziky, který je, možná by se dalo øíct pøíbìhem, pro mne toto album jasnì vystupuje z øady ostatních. Prosím raète dále, pøeètìte a poslechnìte si, co Vás na tomto albu èeká.
Profil Violence rec.
Playlist ukázek
Album zaèíná velmi pùsobivým intrem, které do velké míry pøedpovídá o èem, že album bude. Jedná se o smìs syntetických ostrých zvukù, akustických samplù, hipopových cutù a scratchù. Tento celkový zvuk si sám pro sebe oznaèuji jako mìstskou/urban psychedelii. Nejedná se o žádné syntetické vesmíry, jak známe z neurofunku a techstepu, ale toto album má podle mì stejnou hloubku i když zvukovì víc využívá akustických zvukù a distorze. Èasto se zde objevují jazzové motivy a samply album doslova pøeteká. Jistì, vlivy hip-hopu a jazzu nejsou v dnb nièím výjimeèným, ale v podání Hiva a spol. je inspirace tìmito styly brána opravdu do hloubky. Na celém albu jsou slyšet jazzové samply, skladba Mass Transit od Gridoka dokonce obsahuje „sólo“ na saxofon, ale hlavnì je pro mì celé album krásnì jazzovì neuspoøádané, eklektické a pestré. Nejedná se o jazzové smyèky vtìsnané do pevných okovù pravidelného beatu jako spíše o pestrý, jemnì rozmazaný obraz s mnoha výkøiky saxofonu, výbuchy bicích podtržené nespoutanou basovou linkou. Intro, které mì inspirovalo k tomuto odstavci, konèí samplem „just listen“, a to samé doporuèuji já Vám.
Jak se už dalo vyèíst z pøedchozího, klasicky taneèních trackù najdeme na albu Welcome to Violence po málu. Na party se hodí jistì již zmiòovaný track Mass transit od Gridloka, California schemin – který zní jako dokonalý soundtrack pro automobilovou honièku na americké víceproudové dálnici, èi poøadím první track s vokalistkou – Break the cycle. Ten je spíš klidnìjší a zapadne tak snadno do barové atmosféry, liquid-funkového setu, ale gridlokovská basa vystrkující èas od èasu své zuby a rozjeté bicí, se neztratí ani mezi ostøejšími fláky. Do škatulky taneèních tvrïáren lze zaøadit industriálnì ladìné skladby Dead Planet a spolupráci Gridloka s Keatonem – Stand apart. Obì tyto skladby charakterizují èasté rytmické zvraty a agresivní basové linky.
Vrcholem alba je pro mne skladba Science, nad kterou se sešli Hive, Keaton a Echo a je podtržena krásným vokálem Giny Rene. Tato skladba má úžasné dvouminutové intro založené na soulovì procítìném vokálu doprovázeném smyèci, kytarou a zasnìnou plochou, které vyústí k špinavé a øezavé base, která nás provází hlavní èástí písnì. Ta je, mimo zmínìné basy založená na rozlámaných bicích a hluboké ploše, která zní jak z filmu Sedm, èi podobného filmu o temných zákoutích lidské duše. Samotný vrchol písnì je korunován vokálem a úvodním motivem - dech beroucí.
Spíše poslechovìji na mne pùsobí skladby Man vs. Machine, skoro Amitovsky ladìná Culture, pøi které máte pocit, že jste se pøed prudkým deštìm schovali v opuštìném statku kdesi uprostøed pustiny, kde stále nìco vrže a praská a vy si pro jistotu na prùzkum vezmete tu zrezivìlou sekeru, kterou jste našli. A když už jsme u toho pøirovnání, poslední regulérní skladba na albu – Way of the warrior na mì pùsobí tak nìjak ala ranný Photek. Tato skladba má opìt naprosto fascinující temnou atmosféru a pøikove Vás pìknì do hloubky køesla, aby Vám posléze v druhé pùli za doprovodu nìjakého dechového nástroje èi kláves dala vydechnout a uvolnila Vás ze svého sevøení.
Jak název samotného alba napovídá, nejedná se o pohodový poslech, který si dáte pokud chcete mít klidný, nebo romantický veèer. Poslech tohoto alba je výletem do tobinovského èi lynchovského svìta, ve kterém najdete rùzné bizarnosti, chvíle euforie i hlubokého temna.Za sebe toto album hodnotím jako nelepší album roku, možná i dvou nebo tøí.
Poslechnìte si ho také.. poøádnì.
Nakonec si dovolím malou úvahu. V souèasné chvíli se žebøíèky britských hitparád prokousávají singly z alba Hold your color od Pendulum, o kterém se, spíše neoficiálnì øíká, že by mìlo oslovit i posluchaèe mimo tábor fanouškù dnb. K tomu bych chtìl poznamenat, že v minulosti pøinesly junglu èi drumandbassu nejvìtší pozornost ty skladby a alba, které nebyly tradièní. Ty které nebyli klasickou party jízdou. A už to bylo Goldieho album Timeless s legendární skladbou Inner city life, èi New Forms Roniho Size & Reprazent. Tato alba, která sklidila nejvìtší ohlas byla, spíše než dokonalým naplnìním aktuálních trendù, pøekroèením hranic žánru a experimentem. V tomto, mi album Welcome to Violence pøijde jako návrat ke koøenùm a navázání na tu nejlepší tradici. Je mi jasné, že doba je jiná a dost možná toto album není srovnatelné se zmínìnými klenoty, ale pøinejmenším pøístup, který je vidìt za tímto albem, by podle mne mohl být tím, který vede na vrchol.
www.violencerecordings.com
